Po chvíli pozorování myšlenka každé napsané věty vyčichne

Gaye Boralioglu je turecká prozaička a scenáristka, která se narodila v roce 1963 v Istanbulu. Na univerzitních studií filozofie psala scénáře k televizním seriálům, jako byl populární Bir Istanbul Masali (Istanbulská pohádka) nebo Kapaliçarşi (Velký bazar). Napsala také předlohu k celovečernímu filmu Eylül Firtinasi (Zářijová bouřka).

Své povídky shrnula v knize Mübarek Kadinlar (Požehnané ženy), kde popsala životy obyčejných lidí zasazené do společnosti, která je ještě stále sevřená patriarchalismem, nacionalismem a státním autoritářstvím.

Boralioglu napsala a vydala i několik románů: mezi nimi Aksak Ritim (Kulhavý rytmus), který je působivou „romancí“ o cikánské rodině žijící v jedné z chudinských čtvrtí Istanbulu, nebo brilantní detektivní příběh Meçhul (Neznámý pohřešovaný).

„Snažíme se hledat slova obehnáni pravdou a lží, naše naděje mizí za oblaky, stojíme v obavách, co přinese zítřek,“ píše autorka o složité situaci spisovatelů v současném Turecku.

Sama se pak pohybuje mezi světlem a tmou, mezi zjevnými a ukrytými věcmi života. „Vytvářím jakýsi paralelní vesmír tím, že žiji tím pohybem mezi skutečností a představou a že si to vše zapisuji. Žádná z postav, které vytvářím, však není jako já. Suroviny vyprávění však samozřejmě beru z detailů mé vlastní historie,“ říká.

„Mohu popsat svět se všemi jeho vlastnostmi, mohu popisovat postavy jako krvavé tvory, píšu je tím, že si je představím, jak sledují ten příběh jako film,“ líčí.

Současnost autorka nevnímá příliš pozitivně, spíše pravdivě a černobíle. „Čím hlubší a větší je trauma, tím dříve se jeho odraz objeví v literatuře. Literární povinnosti jsou často omezené a navíc definované texty, které se objevují v době, vůči níž se zodpovídáme,“ uvádí prozaička.