Josef Pánek: Cestovatelé, kteří všechno viděli, ale nic nepoznali…
Josef Pánek se narodil v roce 1966 v Praze, vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy získal doktorát. Pracuje jako molekulární genetik v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd České republiky. Dlouhodobě pobýval v Austrálii a v Norsku. Je autorem sbírky povídek Kopáč opálů (2013) a novely Láska v době globálních klimatických změn (2017), oceněné Magnesií Literou za prózu.
Sám sebe ovšem za spisovatele nepovažuje. Psát začal proto, aby se lépe zorientoval ve světě a ve své době. „Potřeba vyznat se v lidech, sám v sobě, ve světě, který se globalizuje, v lidské omezenosti, v předsudcích,“ vysvětlil.
„Když se na delší čas ocitnete v cizí zemi, zažijete kulturní šok. Člověk je postaven do rozporu s tím, co si myslí. Projde přitom určitou sebereflexí a začne vnímat vlastní předsudky. Začne si uvědomovat sama sebe. A najednou zjistí, že celá ta skutečnost, ve které žil, je úplně jinak,“ říká Pánek.
Na stanici Vltava popsal den, kdy začal psát. „Bylo to 13. dubna 2002. Od té doby každý den, hodinu, dvě, tři, ať jsem kde jsem, ať nemocný, nebo zdravý, něco napíšu. Člověk se tím učí se vyjadřovat, hledat náměty. Takhle jsem začal sepisovat. Já tomu ani neříkám psaní. Nejsem spisovatel, nechci být spisovatel, doufám, že ze mě ani nikdy nebude,“ poznamenal.
Josef Pánek na vlastní kůži ochutnal a tudíž i zajímavě popsal dopady globalizace. „Žijeme a pracujeme s příslušníky cizích ras, jíme exotická jídla, cestujeme. A co všecko nám ukazují na internetu a co všecko si můžeme koupit v supermarketech! Svět se takhle změnil ani ne za padesát let. A přitom jsme to pořád my, malí Pepíci a Alenky, milióny let evoluce adaptovaní jenom na to, co je za humny. V tom je ten kontrast. A je potřeba vykročit do světa a podívat se na to zblízka. Tím ovšem nemyslím dovolenou s pobytem v hotelu a s turistickým průvodcem, nemluvím ani o cestovatelích, kteří všecko viděli, ale nic nepoznali, myslím dlouhodobý život v cizí zemi,“ okomentoval Emilu Haklovi v rozhovoru na Novinkách.cz. „Naše humna jsou dnes celá Země a brzo se jimi stane i přilehlý vesmír.“
