Den jedenadvacátý:Když romány nejsou prózy a básně zase poezie

Den dvacátý: Historie je ten zvláštní druh prachu, ze kterého nejde nic postavit

Den devatenáctý: Po lobotomizaci režimem se ztrácí schopnost víry ve vzdor nebo útěk...

Den plnoletosti: Pracovala na hlase, kterým chtěla básnit příště...

Den sedmnáct: Narodili se bez záručního listu a návodu k použití

Den šestnáctý: Jedlo nie je umelecké dielo, preto nad ním netreba špekulovať

Den patnáctý: Když jsem psal slova perem, cítil jsem jako Michelangelo, i když jsem nevěděl, kdo to je

Den čtrnáctý: Když lidé věřili v budoucnost a pokrok

Třináctý den: Muž toužící, muž zpochybňovaný, muž zpupný a směšný

Den dvanáctý: Když poezie přijde s nemocí...

Den dvou jedniček: Z poezie se žít nedá, bez ní také ne

Den desátý: Experimentání literatura není. Existují jen kombinace diskurzů, hledání