Peter Milčák: Psaní mi vlastně pomáhá přežít…
Peter Milčák se narodil v roce 1966 v Krompachoch v rodině lékaře a spisovatele Jána Milčáka. Vystudoval slovenštinu a angličtinu na FFUPJŠ v Prešove. Pracoval jako středoškolský učitel, poté jako odborný asistent na Katedře slovenského jazyka a literatury FFPU v Prešově. V letech 1999 – 2001 pobýval v Kanadě, byl lektorem slovenského jazyka na univerzitách ve Varšavě a v Minsku.
V roce 1991 založil v Levoči vydavatelství Modrý Peter, které vydává původní slovenskou poezii, dále překlady básní, literární vědu a literární či jazykovědné publikace. Vydal také cizojazyčné antologie slovenské poezie v angličtině - Not Waiting for Miracles, v němčině - Blauer Berg mit Höhle, ve francouzštine - Les Jeux Charmants de l`Aristocratie a v polštině – Pisanie (2006).
Petr Hruška o Měsíci autorského čtení v roce 2012, kde se sešli Slovinci, Slováci a Češi, o poezii Petera Milčáka a dalších napsal: „Naopak Slováci jako Jakub Groch, Peter Milčák, Ján Gavura a další riskovali třeba i dojem jisté archaičnosti či anachroničnosti, ale trvali na svém vážném vidění světa, důvěře v určité nadčasové hodnoty, které nemusí být právě v kurzu, ale oni těm hodnotám zkrátka věří, cítí, že jsou podstatnými momenty v životě lidském, a tak k nim upínají svou literární pozornost, opatrně a precizně je vyslovují. Cítí jejich význam a není pro ně směrodatné, jestli jsou zrovna nějak masově přijímány veřejností, a to i tou literární. Píší podle toho, jak věcem věří, nikoli podle momentálního klimatu.“
O svém literárním bytí v jednom rozhovoru řekl: „Usiloval som sa inšpirovať svojich študentov. Venoval som sa textom iných ako vydavateľ i ako prekladateľ. A po celý ten čas som písal, aj vtedy a najmä vtedy, keď som celé roky nenapísal ani písmenko, ba aj v obdobiach, v ktorých som mal pocit, že už nikdy nenapíšem žiadnu báseň. Povaha mojich textov a písania mi neumožňovala vytvoriť veľký počet básní, čo sa v mojom prípade považuje za množstvo, ktoré by mnohí iní autori pravdepodobne nepokladali ani za bežnú produkciu.“
Skrze vlastní básně se vyrovnává se světem okolo sebe, s jeho měnící se povahou. „Zmeny, ktoré sa dejú vo veršoch, len kopírujú zmeny v mojom vnútri spôsobené a vynútené skúsenosťou s neistým a nestabilným svetom alebo tým, čo ho pre mňa predstavuje. Písanie mi pomáha prežiť, umožňuje mi porozumieť samému sebe, porozumieť minulému i budúcemu, čo sa ukazuje ako dôležité pre prítomnú chvíľu, teda pre to, aby sa ešte čokoľvek mohlo stať minulým a budúcim.“
Coby vydavatel (Modrý Peter) hledá autory, kteří jsou poctiví a kterým se dá věřit. „Ako vydavateľ si na autorovi cením autenticitu, z ktorej celkom prirodzene zvykne vyrastať aj originalita. Myslím si, že sa jedno bez druhého nezaobíde. Originalita bez autenticity bude len gestom, ktoré skúsený čitateľ skôr či neskôr demaskuje. Možno som ako vydavateľ (a čitateľ) staromódny, ale za textom potrebujem cítiť i srdce, nielen rozum, a aj preto ma mnohé dômyselné básnické konštrukcie, v ktorých by som sa krvi nedorezal, nevedia nadchnúť.“
Hodnotu poezie spatřuje v jakémsi morálním postoji. „Človek je slabý tvor, ktorý sa ľahko nechá pomýliť, a aj keď vie, čo je správne, neraz i pod vplyvom okolia nekoná v súlade s tým, čo mu napovedá jeho svedomie. A aby som bol celkom konkrétny: naozaj si myslím, že taký človek môže písať hodnotnú poéziu. Možno je práve ona prejavom jeho „lepšieho ja“, na ktorého presadenie nemal v praxi bežného života dostatok síl.“
