Hubert Klimko-Dobrzaniecki: Příběh o malém počtu slov a prostoru mezi nimi

David Zábranský: Ve čtyřiceti jsem našel odvahu a schopnost říkat, co si myslím

Vladimír Rafejenko: Jediná věc, která mě překvapuje, je, že jsme schopni obchodovat s nepřítelem

Miloš Doležal: Pouze jsem se v řečišti posledních dvaceti let… pokoušel vzdorovat pomíjejícnosti

Filip Topol: Nebe je zatažený

Pavol Rankov: Jedlo nie je umelecké dielo…

Tereza Semotamová: Sensorium No.1 Je moje sensorium zcela zdravé

Andrea Slováková: Vně by mělo být jenom ve vnějšku

Petr Hruška: Nenápadně přestáváme být nároční sami na sebe

Radka Denemarková: Už dávno se nezabývám zbytečným kavárenským plkáním

„Brněnská bohéma bylo kuriózní seskupení lidí s uměleckými ambicemi“

„Devatenácté století mám rád, protože lokomotivy jezdily na páru a ne pozdě“