Hevier: Rozlišovat mezi dobrem a zlem, potřebným a nepotřebným
Měsíc autorského čtení pamatuje časy, kdy pořadatelé z vystoupení básníků a spisovatelů pořizovali jen audio záznamy. Pohyblivé obrázky přišly později: pojďme si to připomenout… Psal se rok 2005, když do Brna dorazil Daniel Hevier a všiml si, že na brněnských hodinách se čas nemění…
Básník, textař, překladatel, autor dětské literatury, ale třeba i nakladatel, nebo vtipný glosátor na sociální síti – Daniel Hevier – se narodil v roce 1955 v Bratislavě. Vystudoval slovenský jazyk a literaturu a estetiku na Univerzitě Komenského. V 80. letech spolupracoval se Slovenským rozhlasem. V 90. letech měl krátce vlastní přílohu v deníku SME.
Angažuje se při výchově mládeže, spolupracuje s feministickou skupinou kolem časopisu Aspekt. Překládá americkou poezii (Stewens, Bukowski), ovšem je hlavně i mimořádně plodným autorem. „Vyrůstal jsem na české kultuře, a nemyslím tím jen na překlady, které byly hodnotné a sledovaly trendy. Česká překladatelská škola je úžasná. Českou kulturu vnímám jako intimní, považuji ji za svou: básníci Holan a Diviš, hltali jsme Hrabala, v nových podmínkách po roce 1989 jsem si oblíbil Michala Ajvaze,“ prozradil autor Katolickému týdeníku.
Jeho první sbírka Motýlí kolotoč vyšla v roce 1974. Od té doby vydal řadu dalších. Píše hry pro děti, rozhlasové hry, povídky a jiné umělecké texty. „Básnikom sa človek stáva kombináciou svojej drzosti i plachosti, exhibicionizmu i túžbe po anonymite, vzbury i pokory... Najprv si poviete: budem básnikom a potom čakáte, z ktorej strany vám ozvena donesie potvrdenie týchto slov od iných. Väčšinou sa načakáme,“ tvrdí Hevier.
Do literatury se zaspal hlavně jako básník, ale brzy zjistil, že jeho publikum jsou především děti: napsal jim třeba Abecedárik. „Abeceda je úžasný vynález. Niekoľko písmen, a sú z nej poskladané všetky príbehy, rozprávky, básničky, riekanky, pesničky celého světa,“ vysvětlil.
Po roce 1989 Hevier proniká i do světa muzikálů a napsal také hudební texty pro skupinu Team, Pavla Haberu či Janu Kirschner. „Možná jsem musel napsat tolik knih, aby se alespoň něco ukázalo jako hodnotné. Okolnosti mi přály a už jako gymnazistovi mi vyšla první kniha. Jsem produktivní člověk, mám radost z tvorby. Když jsem se vrátil z vojny z Čech, musel jsem živit rodinu a žil jsem produktivně. Nemusel jsem neproduktivně trávit svůj čas v nějaké škole či kanceláři, kde bych se doslova „stravoval“. Investoval jsem energii do tvorby knih, ale i do písní, divadel, obrazů. Svou produktivitou překonávám vrozenou pohodlnost a lenost,“ prozradil v rozhovoru pro Katolický deník.
Hevierovým hlavním povahovým rysem je lidskost, ale i obyčejnost. „Občas se přistihnu, že den mi uplyne jalově, že jsem jen něco stěhoval, byl na Facebooku, psal maily. Ale trošku si to omlouvám tím, že i to je inspirace, život, vztahy, lidské příběhy. Ten lepší případ je, když se virtuální vztahy přemění na reálné. Na sociálních sítích jsem se naučil poznávat svou prchlivost či netoleranci, když jsem se pouštěl do hádek a slovních soubojů. Učím se to zvládat. Občas se mi stane, že dávám „dislikes“ svým oponentům či názorům, které mě iritují. Také to je příležitost - jako všechno v našem životě – rozlišovat mezi dobrem a zlem, potřebným a nepotřebným.“
