Uhde: My jsme za svobodu nezaplatili, přivezli nám ji Rusové a Američané...

V roce 2014 se dramatik, spisovatel, scénárista a bývalý politik Milan Uhde objevil na Měsíci autorského čtení. Při té příležitosti nechalo nakladatelství Větrné mlýny natočit jeho medailon, jehož režie se ujal Jiří Zykmund.

Milan Uhde se narodil v roce 1936 v Brně. Vystudoval češtinu a ruštinu na tamní Masarykově univerzitě. Působil v redakci časopisu Host do domu. V letech 1971 až 1989 nesměl z politických důvodů publikovat.

Spolupracoval zejména s Divadlem na provázku, které uvedlo jeho slavnou Baladu pro banditu (1975). Po roce 1989 se angažoval v politice. Věnuje se především dramatu, píše ale i muzikálová libreta, prózu, memoáry – Rozpomínky, 2013. Spolupracuje i s rozhlasem a televizí.

Výběr z jeho her nabízejí svazky Desítka her (1995) a Balada pro banditu a jiné hry na zapřenou (2001). V roce 1980 dostal Cenu Egona Hostovského, v roce 1987 Cenu Toma Stopparda za hru Pán plamínků. Po revoluci získal Cenu Sazky a Divadelních novin za hru Zázrak v černém domě a v roce v roce 2007 i Cenu Alfréda Radoka.

Když odcházel do politiky, počítal, že se vrátí učit na filozofickou fakultu do Brna. „Já ovšem původně předpokládal, že budu vyučovat na filosofické fakultě, kde jsem nastoupil v roce 1990. Revoluční studenti mne tam dovedli. Jenže po půlroční výuce jsem začal ministrovat. Těšil jsem se, že až se z politiky vrátím, budu na fakultě pokračovat. Měl jsem rozepsaný Zázrak v černém domě, ale nevěděl si s ním rady. Jenže oni mne, a to jako předsedu parlamentu, z fakulty vyhodili. Nesoudil jsem se, i když bych vyhrál. Ale proč se drát na katedru, odkud vás vyhazují, protože vás mezi sebou jednoduše nechtějí?“ řekl například v rozhovoru s Markem Přibilem.

„Se situací, že jsem byl jako autor umlčen, jsem se nedovedl vyrovnat, neskutečně těžce jsem to nesl, a nebýt ženy a dětí, byl bych to asi neunesl. Nebyl jsem etablován v cizině jako Pavel Kohout. Ale paradoxně mi situace zakázaného autora pro pozdější tvorbu pomohla. Myslím, že jsem se napřímil,“ přiznal v rozhovoru.

„Byli chartisté volbou – Havel, Vaculík. Já ne, byl jsem chartista z donucení. Přitloukli mě na zeď, a tak jsem stál rovně. Pochopil jsem, že pro mě už není jiná cesta, nejmíň ze všeho cesta zpátky,“ zní jeden z jeho citátů na internetu.

„My jsme za svobodu nezaplatili, přivezli nám ji Rusové a Američané na tancích. V roce 1948 se pak demokratům nechtělo jít do souboje s komunisty a sázeli na nemocného Beneše. A v roce 1968 Rusové předem věděli, že to s námi skoulí. Český občan se cítí jako nevinný, nikomu neublížil, nic zlého neudělal, všichni jsou na něj zlí. A nejhorší je, že je u nás devalvována osobní čest. Jak jinak by bylo možné, aby prezident republiky nactiutrhal významnému novináři, jako byl Ferdinand Peroutka, a ukázalo se, že neunese důkazní břímě?“ poznamenal nedávno v interview v médiích.