Video měsíce: „Petr Hruška se nemění“
Druhý díl nové rubriky webu mač365.cz patří ostravskému básníkovi Petrovi Hruškovi. Jeho tvorbu a postoje pochválil kdysi na Facebooku Milan Děžinský bonmotem: „Na rozdíl od ostatních se Petr Hruška nemění.“ Stejně tak neutuchá ani zájem čtenářů o jeho tvorbu. Ve videu najdete jeho vystoupení z ostravského Měsíce autorského čtení v roce 2010.
Petr Hruška se narodil v roce 1964 v Ostravě a patří k nejpopulárnějším českým básníkům, je také literární historik a esejista. Za sbírku Darmata (2012) obdržel Státní cenu za literaturu. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu v Akademii věd ČR jako odborník na českou literaturu dvacátého století, zejména poezii.
Nakladatelství Host vydalo je novou sbírku Nikde není řečeno. „Ti, kdo v jeho básních žijí, se neustále ocitají v nečekaných situacích a na rozmanitých místech v jakémsi typicky hruškovském neklidu, náhle zbaveni vědomí stability. Svět se s nimi kymácí jako na lodi, což je opakovaný motiv jeho básní, které v této sbírce častěji než dřív překračují práh domova,“ anotují dílo vydavatelé.
„Petr Hruška nikdy nebyl chrličem snadných asociativních veršů. Jeho průkazným znakem byla a je soustředěná civilnost, lapidárnost a přesnost viděného, absence metafor, akrobatický pohyb na samé hranici poezie. V důsledku toho i prostá sdělnost, byť šlo vždy o poezii sofistikovanou, intelektuální,“ napsala o novince Dora Kaprálová.
Jako první přispěchal se zprávou o Hruškově sbírce Ostravana.cz a text vyšel z pera básníka a publicisty Ivana Motýla. „V pátek 25. ledna vychrlily tiskařské stroje novou knihu básníka Petra Hrušky. Sbírka dostala název Nikde není řečeno a v příštích dnech bude uvedena v Praze, Brně, Ostravě a Opavě,“ píše Motýl.
„Krčem je obecně málo. Patří k nim pult, kde se dá pít vestoje. Ne na takových těch směšných stoličkách s vysokými nohami a vysokými nároky na všechna ta Legendaria a jiné namyšlené alkoholy, ale pult, kde se dá prostát půl noci, dokud člověka unesou nohy, a pít obyčejný rum nebo co se za něj zrovna vydává. Ale kde to je? Přiznávám, že piju rád ve stoje,“ popsal Motýlovi Hruška.
„Největší riziko bordelu vezdejšího spočívá v tom, že nenápadně přestáváme být nároční sami na sebe. Uvedu příklad: to, že náš prezident i premiér jsou evidentní lháři, je vlastně v jistém ohledu velmi příjemné. Můžeme se totiž neustále zabývat jejich lhaním, pohoršovat se nad ním, distancovat se od něj, můžeme si připadat lepší než oni. Po čase to vyměníme za pozornost k vlastnímu chování, ke svým lžím, co jich jenom je. To je ten strašný klid našeho věku....“
