Tereza Riedlbauchová: „Uléhám na dlažbu a doširoka roztahuji stehna, do klína mi zapadá ohnivá koule...“
V roce 2010 navštívila MAČ básnířka Tereza Riedlbauchová. Přečetla verše ze sbírky Don Vítor si hraje a jiné básně a také z rukopisů, které předznamenaly knihu Pařížský deník (2013). Autorka žije mezi Prahou a Paříží.
| Autorka působí také jako literární historička a zajímá se o dějiny 19. století. V jejím nakladatelství Literární salon vycházejí 3 básnické sbírky ročně. |
Poděkovala těm, kdo přišli na její čtení, neboť „na poezii se moc nechodí“. Její poetika naplnila sál náladou pařížských ulic a kaváren, zazněly mytologické motivy a z veršů jako by obrazně sálala smyslnost. „Uléhám na dlažbu a doširoka roztahuji stehna, do klína mi zapadá ohnivá koule, mám náhlé stříbrné prsy napjaté…“ recitovala.
V pražském bytě na Loretánském náměstí provozovala literární salon ve střihu 19. století, kde se odehrávala kulturní setkávání. Poslední se uskutečnil v červenci 2010 s básnířkou Violou Fisherovou a s tehdy začínající básnířkou Alžbětou Michalovou. „Nevím, zda to někdy obnovím a v jakém prostoru. Ten byt a ta lokalita měly specifickou atmosféru,“ vysvětlila.
Básnířka se dotkla také dvou měst, které jsou spjaté s jejím životem: „Praha je město poezie a Paříž je pro mě městem prózy,“ líčila. Zmínila rovněž, že v tuzemsku, na rozdíl od Francie, mají mladí a talentovaní básníci šanci vydat první sbírku mnohem, mnohem dřív. „Ve Francii autoři debutují ve věku kolem 40 let,“ upozornila básnířka.
Ve vztahu k vlastní poetice Tereza Riedlbauchová prozradila, že se kloní hlavně k „moravské sestře“ českého veršotepectví. „Moravská poezie je emocionálnější, metaforičtější, česká poezie spíše sušší, intelektuálnější. Ohodnotila bych se jako moravská autorka, která se narodila v Praze,“ pronesla.
