Hauserová: Feminismus chápu jako svobodu žen i mužů

„Hrdinka pracuje v reklamní agentuře, to je dneska možná už takové klišé trošku. Ale vzhledem k tomu, že jsem pracovala v PR agentuře jako copywriterka, tak to má docela hodně autobiografických rysů. I když tady je ta agentura příšerně zkarikovaná, já jsem nic až takovýho nezažila,“ představila autorka Eva Hauserová knihu Rybí hry: Láska –  Úspěch – Kostlivci (2010).

Spisovatelka a publicistka Hauserová navštívila Brno na pozvání pořadatelů Měsíce autorského čtení v roce 2012. „Vlastně jsem původně ani neměla v úmyslu tady číst publicistiku, ale napsala mi jedna kolegyně z časopisu FEMA, že tady v Brně je takové feministické podhoubí a že by teda bylo zajímavý něco takovýho přečíst.“

Vytiskla si pár svých blogů. Přiznala, že ji popuzoval brněnský sociolog Ivo Možný. „Je to takový stařičký muž a má hodně konzervativní názory. A kdykoli s ním čtu někde nějaký rozhovor, tak se ve mně probudí právě ta feministka a vždycky mně to hrozně hne žlučí.“

Hauserová zároveň uvedla: „Cítím se utlačená nejenom těmi antifeministy, ale na druhý straně i těmi příliš ideologickými feministkami. Feminismus chápu jako svobodu žen i mužů dělat v životě to, co odpovídá jejich sklonům, talentům a touhám.“

„Vidím určitý kulturní rozdíly mezi Prahou, která je taková odcizená, taková business-like, a mezi Brnem. Tady je většina těch ekologů mých oblíbených, i ten feminismus se tady dělá takovým tím srdíčkem. Je to cejtit, je to tady jiný, takový vřelejší, lepší podle mě.“

„Mě osobně hrozně zajímá sociobiologie, protože jsem původem bioložka. Současná antropologie a sociobiologie, která řeší ty genderový věci, mě hodně baví. Do těch ostatních oblastí se pouštím opravdu jen na týdletý úrovni, že si to pro sebe nějak řeším. Snažím se najít něco, co pro mě má smysl, pro můj život,“ vysvětlila, jak pro sebe selektuje témata enormního zájmu a témata, která reflektuje na blogu.

K beletrii poznamenala: „Snažím se oprostit od veškerých vlivů, ale nevím, jestli se mi to daří. Většinou píšu v ich-formě a píšu hodně, jak mi zobák narost.“

„Já jsem začínala psát science-fiction, protože v dobách totáče byla science-fiction skvělá možnost, jak psát metafory, jak si dělat legraci z komunistů, a přitom to neříct naplno,“ připomněla časy před listopadem 89.