Eduardo Moga: Na Bukowském obdivuji všem neřestem nadřazenou snahu být básníkem
Významný katalánský básník Eduardo Moga, vzděláním právník a hispanista, se zabývá literární kritikou a je plodným překladatelem i aktivním bloggerem. Jeho básnické dílo je obdivuhodné, vydal na dvě desítky knih. První sbírka nese název Angel mortal [Anděl smrti] (1994).
Na Měsíci autorského čtení, na kterém byli čestnými hosty účastníci ze Španělska, četl v roce 2016 ze sbírky Insumisión [Nekázeň] (2013). K jeho nejnovějším knihám patří sbírky Dices [Říkáš] (2014) nebo Muerte y amapolas en Alexandra Avenue [Smrt a vlčí máky na Alexandra Avenue] (2017).
„Přečtu pouze tři básně. Mám mnoho chyb, jednou z nich je, že píšu velmi dlouhé básně. Ale nebojte se, mají konec. Moje básně mají málokdy názvy,“ sdělil autor. To se ukázalo nejednou jako problém při projekci překladu na plátno. „Asi by to byla zkušenost velmi zajímavá a experimentální, kdyby se četla jedna báseň a vy byste na obrazovce viděli nějakou jinou,“ glosoval technické problémy.
Přečetl jednu milostnou báseň. Druhá měla název Chvála kance a jednalo se o reakci na citát Benedikta XVI. „Španělsko je vinice zdevastovaná kanci...“ Třetí báseň byla napsána u hrobu španělského básníka Antonia Machada.
„Máme pár minut na kratší debatu,“ oznámil moderátor, ale zájem diváků o povídání s autorem trval mnohem déle. Autor vysvětlil formu svých básní a politický přesah sbírky Insumisión. „Nekázeň nebo nepoddajnost míním tak, že se nesmíme podvolit danému řádu, ne pouze politice nebo režimu, ale jde také a především o nepoddajnost morální a nepoddajnost vyjádření jazykem. Stydím se za španělskou situaci. Je potřeba se stavět radikálně, já to vyjadřuji prostřednictvím poezie,“ prohlásil.
„Odkazuji nejen ke Španělům, ale ke všem Evropanům, nastavuji určité etické modely chování. Vybízím k jinému vyjádření. Vyjádření jazykem, který nemá nic společného s politickým jazykem moci, ale je jazykem upřímným, jazykem duše, který není ničím znečištěný a je jazykem vzpoury. Žijeme v zemi a ve světě lží, požaduji, abychom mluvili tím jazykem opravdivým, abychom říkali pravdu a aby ten jazyk sloužil k tomu, k čemu má – spojoval duše,“ snažil se vyjádřit své pohnutky a diváci obdivně a souhlasně tleskali.
Poezie a „nevětšina“
Sdílel s publikem řadu fundovaných názorů na poezii. „Ve Španělsku je poezie minoritním uměním. Mnozí na to nadávají, ale mně to nepřipadá špatné. Považuji za důležité, aby lidé, kteří poezii píšou nebo čtou, to dělali dobře a poctivě. Aby básník a čtenář poezie skutečně naplnili své role,“ pronesl.
„Poezie se těžko může stát většinovým uměním. Vyžaduje od nás něco, co v dnešní době nemáme, a to je čas, ticho, zamyšlení a taky vděčnost. Za čtení poezie nic nedostaneme. Nedostaneme žádný velký příběh ani žádné velké dobrodružství... To, co opravdu dostaneme, je spirituální rozměr. Nemůžeme od básně očekávat nic materiálního nazpět. Což je v dnešní době velice těžké.“
Diváky zajímalo, proč překládá autory, se kterými nesympatizuje. „Rád překládám autory, se kterými nesouhlasím. Zajímá mě, jak to dělají. Tím, že je překládám a čtu do hloubky, se postupně vtěluji do toho textu a obohacuje to mou tvorbu. Vytvořil jsem si přidanou hodnotu. Například Charles Bukowski je člověk, se kterým se absolutně neztotožňuji a není mi vůbec charakterově příjemný. Přesto jsem se do překládání pustil, abych pronikl do jeho strategie psaní. Jednu věc na Charlesi Bukowském obdivuji, a to je kreativní vůle, všem neřestem nadřazená snaha být básníkem,“ ozřejmil.
Jeden divák označil autora za básnického technologa. „Technika je nutná, když člověk chce psát básně. Začínající autoři myslí, že je to jen dojmová záležitost a vyjádření pocitů. Poezie je především řemeslo slova. Aby byla báseň opravdu sdělná a dobře artikulovaná, je důležité osvojit si techniku. Čím více je báseň jazykově propracovaná, tím více vyniknou emoce, prožitek bude intenzivnější. Bez důkladné technické práce by to byl pouze nějaký adolescentní výkřik,“ zareagoval Moga.
„Není estetika bez etiky. Estetika, která je jen vnější, dekorativní mi nic neříká. Elegantní básník by měl být i morální, skrze své vystupování by měl nastolit i nějaké hodnoty,“ dodal a publikum ho odměnilo aplausem.
