Petra Soukupová: „Nepíšu o šťastných lidech, ačkoli bezpochyby nějací jsou“

Petra Soukupová patří k nejúspěšnějším současným českým spisovatelkám. Vydala pět knih pro dospělé a dvě knihy pro děti, píše také povídky. Jako scenáristka se podílela na sitcomu Comeback (2008—2010) a seriálu Kosmo (2016). Je autorkou předlohy a scénáře filmu Na krátko, který měl premiéru na jaře 2018.

Za své knihy získala četná ocenění a nominace, její knihy vyšly v překladech v sedmi zemích a do dalších jazyků se překládají. Autorka žije a pracuje v Praze. Narodila se v roce 1982 v České Lípě, studovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Za svůj prozaický debut K moři získala Cenu Jiřího Ortena a byla nominována na cenu Magnesia Litera. V roce 2009 vydala Zmizet – cyklus tří novel, za který obdržela cenu Magnesia Litera. Úspěšné byly i tituly Marta v roce vetřelce, Pod sněhem a dětská knížka Bertík a čmuchadlo.

„Dítě není jiný živočišný druh. Je to malý člověk se stejně velkými smutky a radostmi, jaké mají dospělí. Jenom jazyk je jiný, a ten jsme zapomněli. Naštěstí ne všichni. Petra Soukupová ,dětštině‘ dokonale rozumí a umí v ní skvěle vyprávět příběhy. Dokonce tak dobře, že to baví i dospělé,“ chvílá spisovatelku Miroslav Balaštík z Hosta.

Literární kritička a básnířka Olga Stehlíková o ní napsala: „Domácí bojůvky, hádky, přetlačování, zlomyslné podvůdky, závisti a pocity křivd a nespravedlností, myslím, v české literatuře umí takto popsat jen tato mladá prozaička a scenáristka.“

„Svět, který popisuju, je přesně takový, jak ho vnímám a jak si ho představuju. Nepíšu o šťastných lidech, ačkoli bezpochyby nějací šťastní lidé jsou. Možná jsou mé popisy vztahů a věcí ve výsledku depresivní a třeba to někomu vadí. Ale já myslím, že spousta lidí si ve své nespokojenosti ani není schopna přiznat, že se takhle chovají, takhle žijí, protože kdyby si to přiznali, tak by byli možná ještě nešťastnější,“ popsala v rozhovoru v příloze Hospodářských novin.

Soukupová představuje typ klidné, vyrovnané a konzistentní autorky, která nejančí. Žije tím, co se zrovna děje. „Mě ta moje všednodennost baví. Nerada z ní vybočuji. Mám ráda řád věcí. A je pro mě strašně důležité, že si ho ve svém životě dělám sama. Rozhodně nechci a doufám, že nikdy nebudu muset chodit každý den někam do kanceláře nebo mít podobný druh zaměstnání. A že mi nikdo, tedy kromě mých blízkých, nebude diktovat, kde a kdy mám být,“ naznačila.

„Psaní je moje práce. Dám příklad: tuhle po mně někdo chtěl, abych napsala kus povídky na pokračování, spolu s několika dalšími lidmi, většinou nespisovateli, jen tak, zadarmo. A to jsem jim odmítla. To já prostě nemůžu, to není nic osobního, ale pro mě je psaní práce a já zadarmo nerada pracuju. A ve svém volném čase si prostě jen tak nepíšu. A podobně už to začínám mít i s četbou,“ zdůraznila.

Přiznala také, proč nemá ráda divadlo. „Já mám raději film a televizi. A v televizi především seriály, mám totiž pocit, že jsou pořád lepší. Těch dobrých je teď tolik, že to vlastně nestíhám sledovat.“