Teplo v ruce není baterkou, možná je to jizva, která je důležitá, ne paprsek světla

„Dnes je doktorand na polonistice nebo společenských vědách, který v teplém paneláku píše článek nebo báseň proti emisím skleníkových plynů, komickou a nedůvěryhodnou postavičkou, protože kdyby nebylo skleníkových plynů, neseděl by ve svém teplém paneláku a nemohl by psát na počítači,“ poznamenal si Jaromír Typlt na svém blogu v roce 2012 slova polského básníka Romana Honeta.

Loni v srpnu vydal Honet poslední sbírku Silent Dogs. „Na ten název jsem přišel díky kombinaci mé velké lásky ke psům a situace, kdy se určitá degenerace tohoto zvířete stává člověkem západní civilizace,“ prozradil v rozhovoru autor.

Tento básník a literární kritik byl v letech 1995 až 2008 redaktorem literárního dvouměsíčníku Studium. Narodil se v roce 1974 a bydlí v Krakově. Vede semináře tvůrčího psaní na Jagellonské univerzitě. Jeho sbírka hrej si (2008) byla v roce 2009 nominována na literární ceny Nike a Silesius.

Andrzej Franaszek o ní napsal: „To není zápis historie, jsou to pouhé záblesky, na jejichž pozadí je utrpěná porážka, posedlost prázdnotou, rozkladem, smrtí. Někdy jsou ty záblesky ukryté v husté síti obrazů, které nás oblepují jako pavučiny. Neboť má Honet občas přímo ochromující schopnost tvořit obrazy.“

„Mám raději cesty, které jsou porostlé trávou, města, která už dávno neexistují, tváře, které jsem tam viděl a které už nikdy neuvidím. Nikam nejdu, protože jsem v sobě nenalezl dostatečně dravý přístup ke světu a jen těžce snáším turisty, kteří tahají za sebou ty své plastové kufříky a v mnoha jazycích mluví o ničem. Štvou mě jejich umělé úsměvy, paralyzuje mě jejich všudypřítomnost,“ připravil si pro medailon na Měsíci autorského čtení v roce 2011.

„Vytváření žebříčku vlastních úspěchů je spojeno se sportem a v literatuře s narcismem... Literatura, myslím poezii, je neodmyslitelně neodůvodněná, dokonce popírá plány, je příliš dynamická, nepředvídatelná. Teplo v ruce není baterkou, možná je to jizva, která je důležitá, ne paprsek světla...“ popisuje své umění.

Neurčitě se v jednom rozhovoru vyjádřil i na dotaz, zda má být poezie angažovaná. „Nevím, jestli má, může. Je to svoboda... Osobně preferuji přirozený pořádek věcí. To znamená, že spisovatel se zabývá literaturou a politik politikou. Spisovatelé, kteří mluví o politických otázkách, se většinou nedostanou nad rámec svých vlastních politických preferencí, ani svých mozků,“ namítl Honet.