Oya Baydar: Chtěli jsme svět, ve kterém lidé žijí ve spravedlnosti

Prozaička, esejistka, žijící klasička turecké literatury Oya Baydar se narodila v roce 1940. Vystudovala sociologii na Istanbulské univerzitě. V 60. letech se zapojila do levicového hnutí a stala se výraznou postavou Turecké dělnické strany. Za svou politickou angažovanost byla zatčena a propuštěna z univerzity, poté krátce působila jako redaktorka různých periodik. V roce 2001 založila Tureckou mírovou iniciativu.

Po převratu v roce 1980 byla nucena Turecko opustit a žila převážně v Německu, ale také v Moskvě. Svůj první román, Allah Çocukları Unuttu (Bohem zapomenuté děti) napsala již v sedmnácti letech. Se zážitky ze života v exilu a pádem socialismu se vyrovnala v povídkové sbírce Elveda Alyoşa (Sbohem, Aljošo), za niž získala Cenu Yunuse Nadiho. Nespočet ocenění posbírala také za romány Kedi Mektupları (Kočičí dopisy), Sıcak Külleri Kaldı (Zůstal horký popel) a Erguvan Kapısı (Brána ze zmarliky). Velkou pozornost vzbudila její próza Kayıp Söz (Ztracené slovo), tematizující kurdskou otázku.

Podle autorky se společnost v Turecku za poslední roky bouřlivě proměnila a její literatura se snaží ukázat, jak se rozdíly mezi jednotlivými vrstvami společnosti v průběhu let staly méně důležitými a jak jsme si nakonec názorově odlišní lidé dokázali porozumět. „Tato možnost setkání je v Turecku velmi důležitá, protože zde jsou hlavní proudy různých táborů stále velmi rigidní. Pokud jde o nás, bylo naším společným jmenovatelem mírové hnutí."

„Je velmi důležité, abychom tuto historii popsaly jako ženy. Zejména pokud jde o politické otázky, protože lidé mají tendenci psát historii z pozice moci, a v důsledku toho nemohou vždy napsat úplnou pravdu. Vždy se snaží prezentovat věci tak, jako by se vždy dělaly správně. To platí zejména pro muže na vedoucích pozicích,“ doplnila.

Spisovatelka neskrývá jisté zklamání z turecké současnosti. „Před pár lety bych o Turecku mluvila optimističtěji. Moje generace však bojovala za větší svobodu a demokracii v Turecku, za ukončení války s Kurdy a za zcela klidnější atmosféru. Všichni jsme velmi zklamaní. Je mi smutno a stydím se, že musím o Turecku tak pesimisticky mluvit.“

Důležitou pozici v popisu „skutečného“ Turecka má podle autorky román. „Román hraje velmi důležitou roli. Opravdu, po celém světě je román formou literatury, která v současnosti prožívá boom. Jinými slovy, román je forma literatury, která je nejčtenější. To se s největší pravděpodobností změní. Každý román, který se nějakým způsobem zabývá politickými nebo sociálními záležitostmi, je historickým dokumentem. Proto mnoho mladých, kteří se zajímají o současné dění, četlo moje romány například proto, že se chtějí dozvědět více o období, o kterém píšu. Tento zájem bude nadále existovat.“

„Moje romány jsou v zásadě o hledání identity, o otázkách moci a hlavně o zpochybnění barbarství, které vládne světu.,“ vysvětluje Baydar.

Na politice Baydar vadí, že nectí roli jednotlivce, či nezávislé osobnosti. „Byla jsem členem turecké komunistické strany, ale uvědomila jsem si, že její struktura je taková, že jednotlivec je nic. To je v rozporu se zásadami marxismu. Je špatné obětovat jednotlivce, aby zachránil společnost. To rozhodně není důvod, proč se naše generace vydala do ulic. Naše idea byla úplně jiná. Chtěli jsme svět, ve kterém lidé žijí ve spravedlnosti.“