Murathan Mungan: Jazyk, ve kterém píšu, je literární
Básník, dramatik, prozaik a scenárista Murathan Mungan je jeden z nejčtenějších tureckých autorů současnosti. Je znám také jako neoficiální mluvčí LGBT komunity v Turecku.
Murathan Mungan se narodil v kurdsko-arabské rodině v Istanbulu v roce 1955, na Ankarské univerzitě absolvoval divadelní vědu, poté působil v divadlech v Ankaře a Istanbulu. V pětadvaceti letech vydal prvotinu, básnickou sbírku Osmanlıya Dair Hikayat (Příběhy o Osmanech), která ho velmi proslavila. Od té doby publikoval na třicet dalších knih poezie i prózy.
Je autorem několika divadelních her; dvě z nich, Mahmud ile Yezida (Mahmud a Yezida) a Taziye (Soustrast), jsou vůbec nejhranějšími dramaty moderního tureckého divadla.
Jeho povídkové sbírky, jako např. Üç Aynalı Kırk Oda (Čtyřicet pokojů se třemi zrcadly), se řadí k tomu nejlepšímu, co současná turecká literatura nabízí.
„Vztahy mezi jazykem a myšlením a jazykem a skutečností lze nahlížet různě. Když mluvíme o jazyku, musíme rozlišovat jazyk ulice, jazyk všedního dne, jazyk diskurzu, rodný jazyk, cizí jazyk a tak dále. Jazyk, který používám při psaní já, je jazykem literatury,“ říká spisovatel, který je právem považován za virtuosa slova.
Jeho práce se zabývají tématy jako kurdský konflikt, politický islám a genderová problematika. „Každý spisovatel vstupuje do dědictví historie a zeměpisu, kultury a místa, kde žije. Tím nechci říci, že mu bude rozumět pouze ta jeho společnost, proto by měl směřovat svá slova do celého světa z ony půdy. Postijhuje to i způsob, jakým bychom se měli spojit s lidmi v jiných částech světa.“
Nová generace v Turecku mluví podle autora jazykem, kterému lidé u moci nerozumí. „Jazyk je sám o sobě filozofickým tématem, a když mluvíme o jazyce, musíme rozlišovat mezi pouličním, každodenním, jazykem diskursu, vlastním rodným jazykem a cizím jazykem. Jazyk, ve kterém píšu, je literární jazyk,“ upozornil autor.
„Mezi jazykem mladých lidí a jazykem vlády existuje dlouhodobý rozdíl. Vidíme, že všechny slovní argumenty dosáhnou slepé uličky a že politika potřebuje nový jazyk. V této souvislosti je také třeba zvážit vztah mezi jazykem a ideologií a zároveň musí mladá generace zpochybnit své jazykové znalosti,“ doplňuje.
