Příběhy se nemusí dovyprávět, zajímavější je, co se děje za textem

Marek Šindelka si literární ostruhy vydobyl jednoduše. „Ve chvíli, kdy chci psát o mých vrstevnících, o mladých lidech, jejich životě na Facebooku a podobných vrstvách reality, o kterých předchozí generace neměly ani tušení, nemůžu to dělat stylem, jakým psal Tolstoj Annu Kareninu,“ řekl v březnu 2017 Literárním novinám.

Narodil se v roce 1984. Vystudoval kulturologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Žije v Praze. O literatuře píše pro Hospodářské noviny.

Vydal sbírku Strychnin a jiné básně (Paseka, 2005), která byla oceněna Cenou Jiřího Ortena za rok 2006. Je autorem románu Chyba (Pistorius & Olšanská, 2008), který spolu s V. Maškem, M. Lipavským a Pure Beauty převedl do stejnojmenné komiksové podoby (Lipnik, 2011).  Velký čtenářský ohlas měl soubor povídek Mapa Anny (Odeon, 2014).

Šindelka je dvojnásobným držitelem ceny Magnesia Litera za prózu. V roce 2012 ji získal za sbírku povídek Zůstaňte s námi (Odeon, 2011) a v roce 2017 za román Únava materiálu (Odeon 2016).

Vystoupil na scéně MAČe v roce 2013. Přečetl texty z náčrtků tehdy připravované knihy Mapa Anny. Uvedl, že ho zajímají cynické charaktery. Z jeho úst zazněl například vnitřní monolog moderátora-baviče ve vypjatém čase několika minut před představením, díky němuž seznámil publikum s anatomií trémy.

Probral také vývoj své tvorby, jak migroval od básní, intimních a vzpomínkových témat, k próze a určité analýze, jak mířil pod povrch postav. „V poslední době se k poezii vracím, i když mám pocit, že už ji psát neumím,“ přiznal.

„Je to asi báseň v próze, nebo co to přesně je za živočicha,“ popsal text inspirovaný vzpomínkami, Ostravskem a Karvinskem, hornictvím svých příbuzných, kteří pracovali v dolech, jenž pojmenoval Dukla, Darkov, Salm.

Se Šindelkou do literatury vstoupila poučená jistota, pevná generace. „Příběhy se nemusejí dovyprávět. Na literatuře je často zajímavější to, co se odehrává za hranicemi textu,“ upozornil. V následné besedě se například rozpovídal o svém dětství a česko-moravské schizofrenii.

Střízliově a věcně popsal na iHned.cz svou poetickou cestu do Číny. "Vždycky mě potěší, když se ukáže, že literatura má svou cenu. Právě jsem zjistil, jakou má cenu v Číně a ještě jsem se z toho úplně nevzpamatoval. Dohromady to dalo nějakých dvacet dva tisíc kilometrů letadlem a sedm nocí v pětihvězdičkových hotelech, abych mohl přečíst jednu jedinou báseň."