Marek Toman: Rešerše byly vykonány i nohama
Marek Toman je básník, prozaik, autor knih pro děti, překladatel, publicista, moderátor. Narodil se v roce 1967 v Praze. Po studiu filozofie na Univerzitě Karlově v Praze pracoval v letech 1992 – 1997 v literární redakci Českého rozhlasu a od roku 1998 na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Od roku 2000 byl pracovníkem velvyslanectví v estonském Tallinu.
Verše, překlady, eseje a recenze publikoval časopisecky i ve formě rozhlasových pořadů. Z irštiny přeložil básně Richarda Kearneyho, které knižně vyšly ve svazcích Hra s vodou (1996) a Samův pád (1999). Přeložil rovněž prózu Adolfa Hermanna Mých prvních pět životů (2000). Edičně připravil pro nakladatelství Torst výbor z díla Jiřího Daniela Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu (1998). Pod pseudonymem Pavel Torch vydal prózu Zvláštní význam palačinek (2004).
Začínal s poezií a překladem, v současnosti je aktivní spíše jako publicista, prozaik a autor knížek pro děti a mládež. Vydal knihy Oko žraloka (2018), Neptunova jeskyně (2018), Cukrárna U Šilhavého Jima (2018), Chvála oportunismu (2016) a Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelem (2014).
Zpracovává témata sbírá z českých dějin a vypravěče i aktéry volí mnohdy neotřelé, například sochu Neptuna, boha sladkých vod i moří, který obývá pražskou Grébovku, barokní Černínský palác rozprostřený na Loretánském náměstí – anebo interbrigadistu, později odbojáře Mirka Klecana, popraveného spolu s Juliem Fučíkem.
Tomanovy romány lze zařadit do žánru, který historik Petr Koura nazývá kontrafaktuální historií. Zahrnují příběhy, které se nikdy nestaly, ale stát se mohly. Za takovými historickými prózami je ovšem poctivé studium a rešeršní práce, o které Marek Toman v ArtCafé na Vltavě prozradil: „Rešerše byly vykonány i nohama. Oko žraloka zachycuje něco málo z historie československého trampingu, kterému jsem se v minulých letech oddával, takže jsem ta místa prochodil. U Neptunovy jeskyně jsem se zase hodně procházel po Vinohradech, pozoroval místní fasády a chodil do Grébovky, o jejímž majiteli a staviteli Mořici Gröbem příběh pojednává.“
Oko žraloka je zase imaginární příběh Mirka Klecana, postavy z Reportáže psané na oprátce Julia Fučíka. „Samotnou Reportáž jsem si pořádně přečetl až dlouho po Sametové revoluci, kdy mě ten příběh začal zajímat. Předtím jsem ji měl v paměti zapsanou jako propagandistické dílo,“ prozradil na Vltavě autor. „S odstupem dvaceti let jsem ale shledal, že jde o strhující text, napsaný ve stylu noirové detektivky.“
Na Fučíkově díle Tomana fascinovala jakási „odvrácená strana“ díla. „Když někdo miluje texty a prožívá je tak, jako já, všímá si nejen toho, co chtěl autor napsat, ale také toho, co napsat nechtěl, což obvykle vyplyne až při velmi pečlivém čtení.“
Právě pasáže týkající se Mirka Klecana jsou podle Tomana příkladem toho, kdy autor záměrně zamlčuje, co se stalo. „Mirek Klecan je skutečná historická postava, o které se ví velmi málo. Po desetiletí byl navíc předkládaný veřejnosti jako kardinální zrádce – jako Jidáš socialismu, čímž byl zbaven lidského tvaru a zůstával pouhým symbolem,“ přiblížil spisovatel.
Neptunova jeskyně vypráví historii vily Grébovka a jejich majitelů. „Fascinuje mě příběh úžasného rozkvětu, který se odehrál během několika desetiletí – od 70. let 19. století do roku 1922, kdy se Královské Vinohrady staly pražskou čtvrtí a přestaly existovat jako samostatné město. Tehdy se tam všechno protnulo, od českého patriotismu či nacionalismu až ke snahám českých židů se usadit někde, kde se jim povede dobře.“
