J. H. Krchovský: Nějak furt zahlížím za stále mladšími...
Princ tuzemského undergroundu (který se snad ani nechtěl stát jeho králem) Mejla Hlavsa zhudebnil Krchovsko-Háskovské verše na nezapomenutelném albu Šílenství. Výš snad už tento básník trudnomyslnosti J. H. Krchovský nemohl dostoupat.
Sveřepě sevřená forma veršů osloví svým obsahem i nepoučené čtenáře poezie. Krchovský se dokonce dostal i na obskurní weby s citáty – a lid nadšeně trpí s ním... Na papíře je to přeci tak jednoduché a některá móda nikdy neuvadne.
Kulturní sešlost J. H. K. oslovuje již od roku 2006 také s kapelou Krch-off a své texty „vázaným veršem“ psané i zpívá na hudebních nahrávkách.
„Chtěl bych, aby současní čeští básníci jmenovali ještě jiné důvody, které je k oživování starých forem vedou... Což se zajisté stane. Jonáš Hájek, Radek Malý, J. H. Krchovský, Ondřej Hanus, Tomáš Fürstenzeller, Pavel Kolmačka, Vratislav Färber a jiní – na jejich básních a s nimi by to, řekl bych, mohlo vyjít!“ naspal básník Petr Borkovec v textu Tady a teď: Pevné formy na internetovém webu Goethe-Institut Tschechien.
„Nějak furt zahlížím za stále mladšími... Kdo rychle dává, dvakrát dává, a vona, hovno, prostě kráva...“ Láska je práce, ví Krchovský, a jeden rozhovor v tuzemských médiích dokonce nese v titulku slova o celibátu.
Své čtení na MAČi, kde je častým hostem, v roce 2014 ukončil lakonicky: „Doufám, že nikdo nemá žádné dotazy.“ Zato v roce 2016 už otázku dostal, zda své básně tvoří lehce, nebo těžce. „Někdy lehce, někdy těžce. Stal se ze mě takzvaný profesionál, tak je to věc profesní cti psát, ať už lehce nebo těžce, ale nesmí to být poznat, jak ta báseň vznikla. Nepíšu pro peníze, ale sekundárně mě to živí,“ vysvětlil Krchovský.
