"Přišlo mi přirozené používat jako médium svoje tělo,“ říká performanka

Básnířka a performanka, ale i literární editorka, to vše je Jana Orlová. Narodila se v roce 1986 v Uherském Hradišti. Poezii se věnuje i na stránce Polipet.cz. Vydala sbírky Čichat oheň (2012) a Újedě (2017). 

Jan Orlová studuje od roku 2007 a přehled oborů, kterých se dotkla, je více než zajímavý: historickoliterární studia, environmentální studia, malbu, performance a nyní doktoranduje na pražské AVU. 

„Začínala jsme jako básnířka,“ řekla v rozhovoru s Michaelou Rožnovskou při ostravské zastávce letošního MAČe, na jehož konci mělo ošklivou nehodu. „Toužila jsem poezii ztvárnit v čase a prostoru a přišlo mi přirozené používat jako médium svoje tělo.“

Festival …příští vlna/next wave… jí udělil cenu Objev roku. Poetka Orlová je totiž umělecky velmi aktivní a nebojí se téměř žádného formátu: autorské čtení, performance, výstava, rockový koncert, underground, ale klidně i showbyznys. Všude jsou lidi, že...

Paradoxně v rozhovoru pro Divadelní noviny uvedla, že ji k umění dovedli rodiče, které kumšt pranic nezajímal. „Rodiče tím, že umění vytrvale ignorovali – a zadruhé moje vnitřní puzení, které mě k umění konstantně přitahovalo a přitahuje,“ popsala svou orientaci na uměleckou dráhu.

Kromě psaní básní má i jednu touhu divadelní. “Láká mě napsat experimentální jednoaktovku, pracovní název je Čekání na přestávku. Měly by se tam mísit realita zákaznického servisu a halucinační představy. A pak mám ještě v sobě touhu po dramatizaci jistých skvělých literárních děl,“ uvedla v rozhovoru Orlová.

„Samu sebe vnímám jako člověka trochu rozkročeného nad různými uměleckými formami. Literatura a výtvarné umění jsou pro mě samozřejmostí a nutnou podmínkou každodennosti, kterou přirozeně doplňuje video. Miluju hudbu, dobře se u ní tvoří. Učím se milovat popkulturu. Operu zvládnu, jen když si s sebou vezmu libreto. Do baletu jsem nedorostla,“ rozebrala.