Hakl: Vracím se k regálům, chci je vrátit. Nejde to

Emil Hakl zahájil spisovatelské sloupky na iLiteratuře.cz jednou milou úvahou: „Jedněm ani druhým nelze upřít zaujatost, o kterou možná opravdu jde, poněvadž bez zaujetí nemá nic smysl.“ Vytrženo z kontextu to sedí na konec léta ve světě…

Emil Hakl je Jan Beneš, básník a prozaik, v roce 2013 získal za knihu Skutečná událost ocenění Magnesia Litera. Vystudoval na konzervatoři Jaroslava Ježka obor tvorba textu v letech a později ještě dva ročníky dramatického oboru. Pracoval jako aranžér, knihovník, strojník, zvukař, reklamní textař, literární redaktor, novinář a časopisecký editor.

V 80. letech se věnoval psaní veršů a dramatizaci knižních předloh. V roce 1988 založil volné literární sdružení Moderní analfabet, se kterým spolupracovala řada autorů. Prózu začal psát v roce 1998. Jeho novela O rodičích a dětech byla oceněna cenou Magnesia Litera v roce 2003 a Vladimír Michálek podle ní natočil film v roce 2008.

V roce 2010 získal Cenu Josefa Škvoreckého za Pravidla směšného chování. „Prohlížím nákupní vozík. Možná nepotřebuju tři chleby, čtyři bagety, dvě kila brambor, deset mýdel, maxi balení extra panenského oleje, nespočet láhví, pytlíků, kelímků. Vracím se k regálům, chci je vrátit. Nejde to. Rotují ve mně psychické mlýny, které chtějí pohltit vše, nač padne oko,“ Haklův mikrosvět, drobnosti, jimiž se lidé vystrojují.