David Zábranský: Ve dvaceti člověk musí být levičák, pak z toho vyroste, jak se říká
David Zábranský nemůže na Měsíci autorského čtení 2019 chybět. Jeho psaní, ale i názory totiž přitahují nejen média. Narodil se v roce 1977 v Praze a vystudoval mediální studia a právo na Univerzitě Karlově. Pracoval jako právník a šéfredaktor portálu CzechLit. Vydal sedm próz, například Slabost pro každou jinou pláž (2006), Šternův pokus milovat (2008), Martin Juhás čili Československo (2015), Za Alpami (2017) a dále publikoval Dva dramatické texty (2018) a podílel se na kolektivní detektivce Šest nevinných (2015).
Naposledy vyšel jeho román Logoz (2019) „Robert Holm, dánský odborník na značky, se po návštěvě čínské Šanghaje rozhodne změnit svět. S pomocí sociálních sítí se mu podaří spustit nové stěhování národů. Rozdělené společnosti se skutečně rozdělují, mezi lidmi začínají vyrůstat zdi. Kvalita životního prostředí se zlepšuje. V syrské polopoušti prosperuje Nový Berlín,“ zní v anotaci nakladatele.
Literatuře se David Zábranský věnuje naplno již deset let. „Je to moje vášeň a cílem je propsat se ke štěstí,“ říká o svém psaní na Info.cz. Nejen zde se vyjadřuje k tomu, že zběhl ze sociálních sítí, na kterých před časem notně řádil. „Prostě jsem došel k tomu, že moje působení na sociálních sítích byl omyl. Ve čtyřiceti postovat! Je to jako dloubat se veřejně v nose, ponižující záležitost. Stydím se, když si vzpomenu, že jsem kdy postoval. Doba už je jinde, ačkoli se to možná nezdá… Je nejvyšší čas – lidé, odejděte! Copak je vám dvacet? Ve dvaceti člověk musí být levičák, pak z toho vyroste, jak se říká. No a podle mě něco obdobného platí v případě sociálních sítí. Do určitého věku se tam můžete vyblbnout, ale potom je to už v rozporu s dobrým vkusem. Nehledě k tomu, že z vás majitelé těch sítí dělají blbé stádo. Smějí se vám,“ vysvětlil v rozhovoru.
Zábranský jakoby se vracel v čase. „Knížka prostě není zboží jako každé jiné. Není to produkt. Doba produktů pomalu, ale nevyhnutelně končí. Psát knížky bez podpory sociálních sítí je dneska ta nejaktuálnější činnost, které se můžete věnovat. Je to štěstí. Příprava na apokalypsu? Pole na brambory, zbraň na obranu a pero na psaní knížek. Víc nebudete potřebovat.“
Vyjádřil se v rozhovoru i na téma „role“ spisovatele. „Spisovatelství jako takové je podle mě taková vypelichaná slepice, kterou před sebou duch doby honí už pěknou řádku let. V první řadě literatura ztratila roli informativní s nástupem Wikipedie a podobně. Dneska už nemusíte v románech vzdělávat obecný lid, protože ten si hezkou řádku věcí může najít jedním 'kliknutím' v telefonu. A těch rolí takhle postupně ztratila literatura hodně. Aktuálně je její největší rolí zabavit. Nadchnout, vzbudit v člověku pocit, že když otočím stránku, tak nevím, co na té stránce bude. Na papíře se může stát cokoli. Víc než kde jinde. Daleko víc než ve filmu….“
„… Až se nám omrzí auta a jejich značky, nebo až o ně třeba v důsledku nějaké pohromy prostě přijdeme, tak se miliardy lidí ponoří znovu do knížek. A budou v nich hledat úroveň. Je rolí spisovatelů, aby v téhle přechodné době tu úroveň udržovali. Skutečně jsem přesvědčený, že nás čeká výkyv. Změna. A pak zas dojde k tomu, že budeme oceňovat pomalost literatury a táhlou práci. Rozhodně tedy nejsem z těch, co by házeli flintu do žita. Hodnota literatury je velká, ale samozřejmě to vyžaduje splnění jedné podmínky: Autor musí být v kontaktu s přítomností, což je bohužel nešvar velké části dnešní české literatury, které tenhle kontakt chybí.“
