Tak jako báseň není osel, který všechno neunese, není osel ani básník...

Básník, editor, literární redaktor Bohdan Zadura se narodil v roce 1945 v Puławách. Vystudoval filozofii na Varšavské univerzitě. Získal mnoho uměleckých oceněn. Píše také prózu a literární kritiky, překládá – z maďarštiny, ukrajinštiny, což dělá podle svých slov nejen pro sebe, ale i pro polskou literaturu.

Jeho raná tvorba patřila do neoklasického proudu, používá tradiční verš. Jeho příběhy vedou „od skutečnosti, od bolesti, extáze a slz“... „Na jedné straně máme co do činění s básníkem, který je citlivý na vibrace modernity, hledá inspiraci mimo jazyk, na straně druhé vědomě rozehrává literární formu. Je to tichý pozorovatel a překvapivě upovídaný gadula,“ píše o něm polská kritika.

„Když už chceme o něčem mluvit jiným způsobem, neměli bychom to tahat do poezie,“ poznamenává k uměleckému procesu. „Existují chvíle v životě člověka, v životě básníka, v dějinách země, které musíte nějak popsat. Na druhou stranu, tak jako báseň není osel, který všechno neunese, není osel ani básník...“

Jeho naleštěnou starosvětskost chválili i v Česku. „Pro mne důležitým a snad i poněkud alarmujícím faktem bylo, že tento starý pán (Zadura – pozn. red.) ve své poezii zprostředkovává skutečnost kolem sebe natolik aktuálním, srozumitelným, a přesto nádherně „starosvětským“ způsobem, že nezbývá než se divit, proč dnešní mladí básníci hledí skrze své verše stále do sebe. Či spíše na sebe,“ zaznělo ve studentské Revuepulsy.cz v textu Ohlasy noci literatury, která se konala v Brně v roce 2015.

„Myslím si, že jsem si už hodně dávno uvědomil tu ztrátu prestiže a významu literatury, do které dospěla po změnách a přechodu ve společnosti. Odtud tedy pramení to, že jsem se nikdy necítil a také jsem nikdy nepředstíral, že jsem ten smutný revolucionář,“ říká ovšem sám básník.

x x x

stydím se mí drazí
že čím víc jsem s vámi
tím víc neslyším
vaše zástupce
kteří promlouvají
k vám ze scény
mimo jiné polsky