Behçet Çelik: Literatura nemůže změnit svět, ale může změnit lidi
Autor povídek, prozaik, esejista Behçet Çelik se narodil v roce 1968 v Adaně a vystudoval práva. První povídku publikoval v devatenácti letech v nejstarším tureckém literárním časopise Varlık (Přítomnost). Následovala smršť dalších, za něž posbíral náruč ocenění a které dosud shrnul do osmi knih.
Jeho povídky jsou jazykově i obsahově úsporné a mistrovskou hrou s náznaky a zhušťováním podle literárních kritiků dokáží i na malém prostoru vyjádřit tolik, co rozsáhlejší prózy. V roce 2009 Çelik publikoval první román nazvaný Dünyanın Uğultusu (Hukot světa).
„Věřím, že literaturou lze prohlubovat schopnost empatie. Literatura pomáhá propojovat naše příběhy s příběhy lidí kolem nás. Nastavuje nám zrcadlo. Když sledujeme cizí příběh, zabýváme se tím i sami sebou,“ říká autor. "Důležitou motivací pro mě bylo i čištění psacího stroje, na kterém jsem psal své první pokusy, chvála učitelů za mé školní kompozice. Pod jejich vlivem jsem dál psal texty a příběhy," popsal své literární začátky v jednom rozhovoru.
Na střední a později i vysoké škole v Instanbulu se dál věnoval psaní esejů a povídek. Pak ho však čekal přechod ze studentského do pracovního života. "Během tohoto období jsem však četl. Myslím, že v té době se začalo měnit vyprávění mých příběhů. A po několika publikovaných povídkách jsem pokračoval v psaní častěji a pravidelně."
Prozaik si vybíral inspiraci z každodenního života. Stačil mu jen zvuk nebo obrázek. "Starám se o atmosféru, protože nemám rád styl, který by rád řekl všechno. A zvuk je součástí atmosféry, ale musím přiznat, že si neuvědomuji, že mi na něm záleží, dokud to někdo nepojmenuje. V každodenním životě je zvuk něčím, co mi vadí, moje koncentrace se díky němu rychle rozptýlí. Možná o to jde," vysvětlil Çelik s tím, že mu zase na druhou stranu nevadí, když píše a hraje hudba.
Autor o literatuře uvažuje ve vztahu ke společnosti. "Řada lidí si třeba myslí, že literatura je zaměřena na jednotlivce a že se vzdaluje společnosti. S tímto názorem nesouhlasím. Osamělost jednotlivce nechrání od sociálních otázek. Když se ponoříme do osamělosti jednotlivce, prázdnoty, necitlivosti, dostaneme obraz o společnosti."
"Není ani jednotlivec nezávislý na společnosti, ani společnost nezávislá na jednotlivcích, kteří ji tvoří. Pokud je literární text napsán tak, aby odrážel pravou skutečnost, je pravděpodobné, že bude vnímám jako problematický. A spisovatel musí znát toto riziko."
Na otázku, zda může literatura změnit svět Çelik odpověděl: "Literatura nemůže změnit svět, ale může změnit lidi v něm. Pokud se svět nezlepší, znamená to, že to literatura bude mít složitější."
Çelik zároveň mluví o renesanci turecké literatury. "Jsem ze současné literární generace nadšený. Snažím se číst všechny knihy. Naše literatura je možná v něčem zablokovaná, ale rozhodně není mrtvá. Možná se jí věnuje menší pozornost než dříve, ale máme literaturu, která se vyvíjí a diverzifikuje."
