Každý, kdo píše, byl někdy na pochybách, že napsal něco, co už někde četl

Behçet Çelik je turecký autor povídek, prozaik a esejista, který se narodil v roce 1968 v Adaně a vystudoval práva. V létě vystoupí na festivalu Měsíc autorského čtení 2018 v Brně, ve Wroclawi, Ostravě, Košicích a ve Lvově. A ještě než letošní MAČ vypukne, připomínáme ve videu spot loňského festivalu, jehož čestnými hosty byli Gruzínci.

Literární uznání si vysloužil hlavně svými povídkami, za něž posbíral řadu ocenění a které vydal v osmi povídkových knihách. Jeho psaní označují kritici za jazykově i obsahově úsporné, za mistrovskou hru – na malém prostoru totiž dokáže zhustit obsah natolik, že to připomíná rozsáhlejší prózy.

První román Dünyanin Ugultusu (Hukot světa) publikoval v roce 2009. „Věřím, že literaturou lze vzdělávat schopnost empatie. Pomáhá propojovat naše příběhy s příběhy lidí kolem nás. Nastavuje nám zrcadlo. Když sledujeme cizí příběh, zabýváme se tím i sami sebou. A to není málo,“ říká Çelik.

„Budoucnost je pro nás všechny obrovskou nejistotou; snažíme se přilnout k té předvídatelnější straně dočasných berlí...“ uvedl v jednom z rozhovoru s tím, že pokaždé „přemáháme vlastní tělo tváří v tvář nejistým bouřím“. 

„Psaní je jistě formou kontemplace, mnoho lidí to říká a přijímá, ale ve skutečnosti nezahrnujeme psaní beletrie do vyprávění. Nicméně psaní beletrie je také formou rozjímání. Snaží se postavit příběh, osobu, snaží se podívat na svět z její perspektivy,“ uvedl Çelik.

„Téměř každý, kdo píše, byl někdy na pochybách, že napsal něco, co už bylo sepsáno. Právě toto podezření žene literaturu dopředu, protože v důsledku této pochybnosti začínají spisovatelé hledat nové způsoby vyjadřování a upravují své texty jinou formou, než to dělali jejich předchůdci. Ne vždy dělají velké změny, dokonce jim stačí pomalé a střídmé změny...“ poznamenal k tématu "novátorství".